LIDICE PŘÍBĚH ČESKÉ VSI
První historická zmínka o obci Lidice je z roku 1309. Nejstarší veřejnou budovou byl farní kostel sv. Martina (1352). Za husitských válek byl zničen, ale ještě v 16. století zde působili kněží podobojí.
Celkový pohled na Lidice před rokem 1887
Anna Marie Františka velkovévodkyně Toskánská
Podruhé byl kostel zničen za třicetileté války. Nový barokní chrám nechala v Lidicích postavit velkovévodkyně Marie Anna Toskánská. Kostel byl později mnohokrát upravován.
Lidický kostel s erbem Anny Marie Toskánské
První zmínka o lidické škole pochází z roku 1690, a sice se hovoří o pobočce lidické školy v Buckově (Buštěhradě). Školu v Lidicích pak v roce 1713 navštěvovalo 127 dětí. V roce 1824 byla postavena nová jednopatrová škola. Měla jednoduché ústřední topení a byla tak patrně první tohoto druhu v Čechách.
Lidická škola v období před první světovou válkou
Členové lidického učitelského sboru na počátku 20. století a zápis ze 17. 5. 1888 o zadání přestavby a přístavby školní budovy v Lidicích
Lidická škola
Díky rozvoji průmyslových podniků v Kladně (dolování černého uhlí, v roce 1855 zapálení první vysoké pece) začala vesnice žít v 2. polovině 19. století rušným,
ale zároveň těžkým životem horníků a hutníků.
Celkový pohled na Lidice ze severní strany byl pořízen krátce po první světové válce.
Oproti roku 1848, kdy ve vesnici žilo 270 obyvatel ve 33 domech, bydlelo v Lidicích
v roce 1890 již 506 obyvatel v 50 domech.
Osudný den 9. června 1942 měla obec 102 domů a 493 obyvatel. Ve vesnici bylo čtrnáct statků, mlýn, tři obchody s potravinami, tři hospody, dva řezníci, kovář, holič. Muži většinou pracovali v železárnách a uhelných dolech v 7 km vzdáleném Kladně, ženy se staraly o domácnost a vypomáhaly při polních pracích.
Mladí dobrovolní hasiči z Lidic
V obci fungoval čtenářský spolek „Vlast“ s knihovnou, ochotnický divadelní soubor, sbor dobrovolných hasičů, sportovní fotbalový a hokejový klub.
Život lidických obyvatel byl během hospodářské krize ve 30. letech 20. století těžký, avšak navzdory válečným událostem až do 3. června 1942 vesměs klidný a spokojený.
V březnu 1939, následně po okupaci Sudet, ustanovil Adolf Hitler protektorát Čechy
a Morava. V září 1941 přichází do Čech zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který měl za úkol zlikvidovat protinacistický odpor na protektorátním území. Příznačná byla krutost a brutalita, s níž proti domácímu odboji postupoval.
Vyhlášením výjimečného stavu legalizoval zatýkání českých občanů a jejich popravy. Zahraniční československý odboj v Londýně v čele s prezidentem Edvardem Benešem se proto rozhodl Heydricha odstranit.
Českoslovenští zpravodajci v Londýně
Jan Kubiš a Josef Gabčík
Dne 27. května 1942 provedli v Praze českoslovenští parašutisté Josef Gabčík
a Jan Kubiš atentát na Reinharda Heydricha. Na následky zranění Heydrich
4. června umírá. Při pátrání po atentátnících přivedla shoda okolností gestapo
i do Lidic.
Byly provedeny domovní prohlídky v celých Lidicích. Nejdůkladnější u Horáků
a Stříbrných, jejichž synové byli důstojníci československé armády a ihned
po okupaci se jim podařilo dostat se k československým jednotkám v západní Evropě.
Českoslovenští letci před bojovým letem
Josef Stříbrný a Josef Horák
Mylnou vyšetřovací verzí gestapa bylo, že z Anglie s úkolem provést atentát na Heydricha byli vysláni lidičtí rodáci Horák a Stříbrný. V obci však nebyly zjištěny žádné důkazy o spolupráci obyvatel s atentátníky. Na rozkaz Hitlera však byly i přesto Lidice jako pomsta za Heydrichovu smrt vypáleny.
Dne 10. června 1942 bylo 173 mužů zastřeleno na zahradě Horákova statku v Lidicích. Dalších 19 mužů a 7 žen bylo 16. června 1942 dodatečně zastřeleno v Praze-Kobylisích.
Popravení lidičtí muži
Koncentrační tábor Ravensbrück
203 lidických žen bylo deportováno do koncentračního tábora Ravensbrück.
Děti byly odebrány matkám a zavlečeny do Polska.
Dvaaosmdesát lidických dětí zahynulo v plynových autech ve vyhlazovacím táboře Chelmno nad Nerrem. Šest dalších dětí zemřelo na následky nehumánního zacházení.
Nacistické běsnění nepřežilo 340 lidických obyvatel, obec byla vypálena a srovnána
se zemí.
K odstranění kostela bylo použito velkého množství výbušnin.
Místo posledního boje parašutistů
O několik dnů později, 18. června 1942, byli v kryptě pravoslavného kostela
v Resslově ulici v Praze odhaleni Gabčík a Kubiš společně s dalšími pěti československými parašutisty. Po tvrdém boji s obrovskou nacistickou přesilou
zvolili parašutisté hrdinskou smrt a poslední náboj si ponechali pro sebe.
Zpráva vyslaná nacisty do celého světa o brutálním činu v Lidicích měla sloužit jako výstraha a k zastrašení. Místo toho se Lidice staly pro svět mementem,
které spojilo národy v boji proti nacistickému útlaku.
Pohled na torza lidických domů
12. července 1942 se městečko Stern Park Gardens ve státě Illinois přejmenovalo
na Lidice a jeho příkladu následovala i další města a obce v různých místech světa.
30. srpna 1942 si ke svému původnímu názvu připojila jméno Lidic vesnice San Jerónimo – Lídice, jež je nyní součástí hlavního města Spojených států mexických.
Pomník věnovaný Lidicím v létě 1942 slavnostně odhalili ve městě Callao v Peru.
Mimořádná byla odezva lidického zločinu v Latinské Americe. Po Lidicích byla pojmenovávána města, ulice, náměstí i parky. Rodiče dávali svým dcerám křestní jméno Lidice.
Na události v Lidicích zareagovali brzy také umělci. Vznikla řada filmů na téma lidické tragédie, ve své tvorbě ji zpracovávali básníci, prozaici, výtvarníci i hudebníci.
Obrovský ohlas měla tragédie Lidic mezi příslušníky zahraničních jednotek československé armády i v americké armádě. Ministr námořnictva USA William F. Knox 13. června 1942 prohlásil: „Zeptají-li se nás příští generace, proč jsme bojovali v této válce, budeme jim vypravovat o Lidicích.“
Krátce po tragédii byla na Lidice přejmenována i brazilská obec Villa Parada.
Pomník středočeským Lidicím stojí od druhé světové války i v Montevideu v Uruguayi.
Ve Velké Británii z iniciativy horníků z kraje Staffordshire vzniklo 6. září 1942 hnutí Lidice Shall Live. Peníze získané ve sbírkách po celé Británii byly po válce věnovány na výstavbu nových Lidic.
Lidice nepřestaly žít v myslích lidí celého světa a o jejich novém životě rozhodla po skončení války československá vláda veřejným prohlášením na mírové manifestaci v Lidicích dne 10. června 1945, které se již zúčastnily i osudem těžce zkoušené lidické ženy. Po ukončení války se zpět do vlasti vrátilo 143 lidických žen a po dvouletém pátrání do náruče lidických matek sedmnáct dětí.
Lidické ženy před tribunou roku 1945
Architektonický návrh nových Lidic
V létě 1947 byl 300 metrů od původní vesnice položen základní kámen nových Lidic. Stavba prvních lidických domů započala v květnu 1948. Postupně byla za velkého přispění dobrovolníků z celé republiky i zahraničí vybudována moderní vesnice
o 150 domcích.
Současně byly postaveny i budovy nynějšího obecního úřadu, pošty, kulturního domu
a obchodního centra. Zároveň došlo k úpravě pietního území včetně společného hrobu lidických mužů, stavbě památníku a muzea. Mezi pietním územím a novou vesnicí byl 19. června 1955 slavnostně otevřen Sad míru a přátelství, kde byly vysázeny tisíce keřů růží z různých částí světa.
Růžový sad míru a přátelství
Dle zrůdného přání okupantů měly Lidice po staletích své existence zmizet beze stopy. Místo toho se nesmazatelně vepsaly do světových dějin jako symbol nacistického teroru a bezpráví,
ale i nezměrného hrdinství a touhy po svobodném životě.