ANTHROPOID

V září 1941 jmenoval Adolf Hitler zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha. Muže, jenž proslul krutostí, s níž řídil teror proti odpůrcům nacismu jak v Německu samotném, tak i na okupovaných územích. Své temné pověsti nezůstal nic dlužen ani po příjezdu do Prahy. Vyhlásil stanné právo a zahájil sérii poprav, které si vyžádaly stovky obětí. Tisíce dalších vlastenců byly odeslány do koncentračních táborů, kde na ně čekala smrt.

V reakci na Heydrichem rozpoutané krveprolití se zrodil plán operace na protektorovu likvidaci, který dostal krycí název ANTHROPOID. Mimořádně nebezpečným úkolem byla pověřena dvojice parašutistů – rotmistři Josef Gabčík a Jan Kubiš -, kteří jej 27. května 1942 úspěšně splnili. Ohlas atentátu na takto vysoce postaveného představitele třetí říše dalece přesáhl hranice protektorátu a právem se řadí mezi největší činy evropské protinacistické rezistence.

V neděli 28. září 1941 dopoledne se SS-Gruppenführer Reinhard Heydrich na Pražském hradě oficiálně ujal vlády nad protektorátem Čechy a Morava. Při této příležitosti ho doprovázel německý státní tajemník Karl Hermann Frank.

Protektor

Reinhard Heydrich, šéf Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA) a od 27. září 1941 zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě.

Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich dorazil do Prahy 27. září 1941 odpoledne a bezprostředně poté začal realizovat svůj plán, jehož cílem byla likvidace odbojového hnutí, „očištění“ Čech a Moravy od neárijského obyvatelstva, kompletní germanizace české společnosti a trvalé ovládnutí tohoto prostoru Němci. Jeho hlavními trumfy měla být rychlost a krutost prováděných opatření, jež měly mít na obyvatelstvo zdrcující psychologický účinek. 

 

Na snímku je Heydrich zachycen s velitelem bezpečnostní policie a bezpečnostní služby (SD) v protektorátu Horstem Böhmem (vlevo) a německým státním tajemníkem K. H. Frankem (vpravo).

 

V den Heydrichova příjezdu do Prahy došlo k zatčení ministerského předsedy Aloise Eliáše. Tento bývalý generál čs. armády sice v dubnu 1939 převzal vedení protektorátní vlády, avšak zároveň byl zapojen do odboje proti okupantům. Za to byl již 1. října 1941 odsouzen k trestu smrti a 19. června 1942 zastřelen.

Jako jediný premiér Němci okupované země.

V neděli 28. září 1941 zavedl Heydrich v protektorátu civilní výjimečný stav. Stanné soudy v následujících týdnech poslaly na smrt stovky českých vlastenců. Ještě téhož dne byli zastřeleni dva velitelé odbojové organizace Obrana národa – generálové Josef Bílý a Hugo Vojta.

K největší hromadné vraždě příslušníků čs. vojenského odboje došlo 1. října 1941, kdy bylo v Ruzyni zastřeleno 13 vysokých důstojníků naší armády. Šest z nich je na těchto portrétních fotografiích (první řada zleva): podplukovník František Ambrož, plukovník František Dědič, brigádní generál Václav Šára; (druhá řada zleva): brigádní generál Oleg Svátek a plukovníci František Pohunek a Josef Malý.

Límcové hodnostní označení SS-Obergruppenführera.

V době Heydrichova příjezdu vrcholila v protektorátu rozsáhlá propagandistická kampaň „V“

(Victoria – Vítězství).

Krátce po svém jmenování vydal Heydrich pokyn ke zřízení židovského ghetta v Terezíně. Z 86 934 mužů, žen a dětí, kteří odtud byli odesláni do vyhlazovacích táborů, se konce války dožilo pouhých 3 097. Dne 20. ledna 1942 předsedal nový protektor

v Berlíně-Wannsee tajné poradě o systematickém vyvraždění evropských Židů. Pět dní nato informoval K. H. Franka, že byl již v červenci 1941 pověřen Hermannem Göringem, aby učinil „všechny potřebné přípravy pro celkové řešení židovské otázky“.

V neděli 28. září 1941 dopoledne se SS-Gruppenführer Reinhard Heydrich na Pražském hradě oficiálně ujal vlády nad protektorátem Čechy a Morava. Při této příležitosti ho doprovázel německý státní tajemník Karl Hermann Frank.

Rozhodnutí

V létě 1940 vznikla ve Velké Británii organizace Special Operations Executive (SOE), jejímž úkolem bylo vedení diverzní války proti nacistickému Německu, a to podporou odbojového hnutí v okupovaných zemích. V prosinci 1940 navázali kontakty s SOE i Čechoslováci. Na základě jednání přednosty II. odboru Ministerstva národní obrany v Londýně, plukovníka Františka Moravce, s britskými partnery, byl zahájen speciální výcvik prvních vojáků vybraných k plnění nebezpečných úkolů v týlu nepřítele.

Když na přelomu září a října 1941 dorazily zprávy o hromadném vraždění zahájeném v Čechách a na Moravě Reinhardem Heydrichem, vznikla v reakci na jím rozpoutaný teror myšlenka na atentát. Ten měl okupantům ukázat, že Češi vrací ránu za ránu a mohou je kdykoliv pohnat ke zodpovědnosti za spáchané zločiny. Přípravy k operaci s krycím názvem ANTHROPOID, byly ve spolupráci s britskou SOE zahájeny 2. října 1941. Atentát měl být totiž okamžitou reakcí na Heydrichův teror a uskutečnit se tak měl již pouhý měsíc po jeho nástupu do funkce, tedy 28. října 1941 Na nacisty zakázaný státní svátek ČSR.

Britský ministerský předseda Winston S. Churchill při návštěvě příslušníků 1. čs. samostatné brigády ve Velké Británii (19. 4. 1941).

SOE podléhala ministru pro vedení hospodářské války, jímž byl Hugh Dalton (na snímku společně s generálem Sergějem Ingrem při návštěvě u čs. jednotek).

 

U zrodu příprav k atentátu na Reinharda Heydricha stáli od samého počátku tito dva muži: plukovník (zde již brigádní generál) František Moravec, přednosta II. odboru MNO v Londýně a brigádní generál Colin McVean Gubbins, zástupce šéfa, od září 1943 šéf SOE.

 

Do řad SOE mířili vojáci z nejrůznějších spojeneckých zemí: Belgičané, Francouzi, Norové, Poláci. Ani Čechoslováci mezi nimi pochopitelně nemohli chybět.

Čechoslováci si Winstona S. Churchilla dobře pamatovali jako rozhodného odpůrce mnichovské dohody z podzimu 1938. I proto byl tento plakát s premiérovým portrétem mezi našimi vojáky tak populární.

Skupina příslušníků čs. vojenské zpravodajské služby s přednostou I. odboru londýnského MNO plukovníkem Bohumilem Bočkem

(v tmavém obleku uprostřed). Na snímku jsou i tři hlavní činitelé přípravy atentátu na Reinharda Heydricha – plukovník František

Moravec (druhý zprava), major Emil Strankmüller (první zleva) a podplukovník Josef Bartík (druhý zleva).

Vpravdě historický dokument stojící na počátku operace ANTHROPOID. Záznam z 3. října 1941 o přijetí rotmistra Josefa Gabčíka a rotného Karla Svobody (původního člena týmu) plukovníkem Františkem Moravcem.

 

Ramenní nášivka s nápisem „Czechoslovakia“ z uniformy četaře Václava Málka, blízkého přítele Jana Kubiše a jednoho z prvních čs. absolventů kursu útočného boje.

Absolventi prvního kursu útočného boje (zleva): četař Václav Málek, desátník Libor Zapletal (operace BIVOUAC, popraven 27. září 1944 v Mauthausenu), rotný Josef Gemrot (operace CALCIUM), svobodník František Pavelka (operace PERCENTAGE, popraven 11. ledna 1943 v Berlíně), nadporučík František Lopaur, rotmistr Josef Gabčík (operace ANTHROPOID, padl 18. června 1942 v Praze), rotmistr Leopold Musil (operace TUNGSTEN) a desátník Vojtěch Lukaštík (operace INTRANSITIVE, padl 8. ledna 1943 v Jankovicích).

Tým

Ve výsadku ANTHROPOID se šťastnou shodou okolností sešla dvojice nerozlučných přátel rotmistři Josef Gabčík a Jan Kubiš. Provedením atentátu byli sice 3. října 1941 původně pověřeni Josef Gabčík s Karlem Svobodou, avšak ten se při doplňujícím paravýcviku zranil a byl na Gabčíkovo přání nahrazen Janem Kubišem. Vzhledem k tomu, že pro něj nebyly připraveny falešné protektorátní doklady, neabsolvoval zdokonalovací paravýcvik ani speciální střeleckou přípravu, nebylo možné vysazení skupiny provést v původním plánovaném termínu (mezi 8. a 10. říjnem 1941). Celá operace tak musela být o něco odložena. Parašutisté tím získali čas pro další specializovaný výcvik a důkladnější naplánování akce.

Jan Kubiš a Josef Gabčík před zámkem Cholmondeley nedlouho po úspěšné evakuaci z Francie do Velké Británie (srpen 1940).

V pátek 6. prosince 1940 dekoroval prezident republiky dr. Edvard Beneš vybrané příslušníky čs. armády Československým válečným křížem 1939, a to za hrdinství prokázané v bojích ve Francii. Byli mezi nimi i Josef Gabčík a Jan Kubiš. Ten tomuto významnému okamžiku věnoval celou stránku svého fotoalba (i když s nesprávně uvedeným datem).

Odznak s písmenem „V“ jako vítězství, šířený příslušníky čs. armády ve Velké Británii.

I tato fotografie Edvarda Beneše vyznamenávajícího Jana Kubiše a Josefa Gabčíka Československým válečným křížem 1939 (opatřená prezidentovým vlastnoručním podpisem) se dochovala v Janově pozůstalosti.

Rotní Jan Kubiš a Josef Gabčík (třetí a čtvrtý zleva) v srpnu 1940 před svým plátěným obydlím ve stanovém táboře v Cholmondeley.

A – Jedním z náročných, avšak oblíbených instruktorů byl na STS 25 poručík Ernest Van Maurik.

 

B – Velitelem STS 25 byl v letech 1941-1942 skotský patriot podplukovník James Thomas Young.

 

C – Jako instruktor byl na STS 25 zařazen i příslušník Commandos kapitán Walter Arthur Ord ze základny ve Fort William.

Nenápadná farma Traigh House u skotského Arisaigu byla sídlem velitelství Special Training School (STS) 25, jenž mělo svá další „pracoviště“ i na farmách Camusdarach a Garramor. Právě zde byl od léta 1941 pro Čechoslováky organizován náročný kurs útočného boje. Absolvovali ho zde i oba příslušníci výsadku ANTHROPOID.

Program kursu útočného boje zahrnoval kromě jiného tělesnou přípravu, střelecký výcvik, pohyb v neznámém terénu i základy zpravodajství. Jeho součástí byl i předmět „silent killing“ (tiché zabíjení)..

Součástí náročného výcviku bylo i zdolávání nejrůznějších typů překážkových drah. Nevyplatilo se otálet. Čas se počítal a nesplnění limitu mohlo mít za následek opakování úkolu.

Vysvědčení Josefa Gabčíka z „paramilitary course“, jenž na STS 25 absolvoval hned v první skupině Čechoslováků (od 17. července do 7. srpna 1941) vypracoval poručík Ernest Van Maurik. Jan Kubiš dorazil ve druhém turnusu a jeho hodnocení z 11. září 1941 nese podpis podplukovníka Jamese Thomase Younga.

Po tvrdém výcviku ve Skotsku přišel na řadu paravýcvik, jenž byl organizován na STS 51 v Ringway u Manchesteru. Většina Čechoslováků zde absolvovala čtyři seskoky z bombardéru Whitley a jeden noční seskok z upoutaného balonu. Kdo je úspěšně zvládl, mohl si na pravý rukáv uniformy přišít znak britských výsadkových jednotek: bílý padák s modrými perutěmi.

Když 6. prosince 1940 navštívil příslušníky naší armády ve Velké Británii dr. Edvard Beneš, byl tím, kdo před ním defiloval s praporem 1. praporu 1. čs. samostatné brigády, Jan Kubiš. Prezident tehdy pochopitelně nemohl tušit, jak významnou roli v jeho snahách o oduznání mnichovské dohody sehraje tento tehdy ještě bezejmenný praporečník …

Příprava

Na základě konzultací mezi velením SOE a čs. vojenskou zpravodajskou službou prošli Josef Gabčík a Jan Kubiš v říjnu a v listopadu

1941, nejprve v okolí skotského Arisaigu a poté i na utajovaných základnách SOE poblíž Londýna, zdokonalujícím výcvikem, jenž je

měl co nejlépe připravit na splnění jejich nebezpečného úkolu.

Special Training School (STS) 21 Arisaig House poblíž skotského Arisaigu. Právě v této budově ohlásili Jan Kubiš a Josef Gabčík 15. října 1941 svůj příchod. Hned následujícího dne zahájili intenzivní střeleckou přípravu a práci s trhavinami pod vedením kapitánů Erica A. Sykese a Johna T. Bushe.

Kapitán Eric A. Sykes, bývalý příslušník Šanghajské městské policie (SMP), jeden z nejlepších britských specialistů na střelbu z různých typůručních palných zbraní.

Kapitán John T. Bush, špičkový odborník SOE na práci s trhavinami, který se na STS 21 zásadním způsobem zapojil do přípravy výsadku ANTHROPOID.

Na Station XVII Brickendonbury Manor nedaleko Londýna prošli příslušníci výsadku ANTHROPOID speciálním diverzním výcvikem. Jedním z jejich instruktorů zde byl právě kapitán William E. Fairbairn.

V době, kdy se kapitáni Sykes a Fairbairn poprvé potkali s Josefem Gabčíkem a Janem Kubišem, za sebou měli mimo jiné i bohatou publikační činnost. Dodnes patří k legendám speciálních jednotek celého světa.

Kapitan William E. Fairbairn. Stejně jako Eric A. Sykes byl i on bývalým příslušníkem Šanghajské městské policie (SMP). Patřil

mezi nejlepší britské odborníky na nejrůznější typy sebeobrany a tzv. tichého zabíjení.

Kapitáni Fairbairn a Sykes byli též autory proslulé bojové dýky britských Commandos, označované někdy též jako „F-S dýka“

(F jako Fairbairn, S jako Sykes).

Přísně utajované zařízení SOE – Station XII Aston House. Právě zde nacvičovali Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem pod dohledem majora Petera Wilkinsona a kapitána Alfgara Hesketh-Pricharda útok na Heydrichuv mercedes.

 

Po ukončení „skotské části výcviku a školení na zařízeních SOE v okolí Londýna pokračovala intenzivní příprava Jana Kubiše a Josefa Gabčíka na STS 2 Bellasis, a to pod dohledem čs. instruktorů. Těm zde velel nadporučík Rudolf Hrubec (na snímku s jednou z klíčových zbraní výsadku ANTHROPOID – samopalem Sten Gun Mk. II).

A – Major Leslie J. C. Wood byl nejen velitelem Station XII, ale zároveň i spoluautorem „bomby pro Heydricha“, již vytvořil společně

s majorem Cecilem V. Clarkem.

 

B – Major Cecil V. Clarke, vynálezce a vizionář, hlavní autor „bomby pro Heydricha“. Pro ANTHROPOID sestrojil i speciální nástražný

minomet Tree Spigot.

 

C – Na výcviku Josefa Gabčíka a Jana Kubiše se na Station XII intenzivně podílel i podplukovník Peter Wilkinson, spolupracovník

generála Colina McVeana Gubbinse.

 

D – Kapitán Alfgar Hesketh-Prichard zastával funkci šéfa československé sekce SOE. Jako takový se zásadním způsobem zapojil

do příprav atentátu na Heydricha.

 

Přísně tajný dokument o možnostech provedení atentátu na Reinharda Heydricha, který 22. ledna 1942 vypracoval kapitán Alfgar Hesketh-Prichard pro generála Colina McVean Gubbinse.

Domů

Provádění výsadků do okupovaného Československa patřilo k nejnáročnějším úkolům na samotné hranici tehdejších technických a navigačních možností. Letoun navíc čekal osamělý let nad okupovanou Evropou, při kterém mohl být kdykoliv napaden nočním stíhačem, sestřelen německou protileteckou obranou, či se stát obětí technické závady, nebo nepříznivého počasí. K vysazení paraskupiny ANTHROPOID došlo v noci z 28. na 29. prosince 1941 a provedla ho osádka tohoto čtyřmotorového letounu Handley Page Halifax B Mk.Il, L9613 (NF-V) pod velením nadporučíka Ronalda C. Hockeye, DFC od 138. perutě pro speciální úkoly. Zároveň byly nad protektorátem vysazeny i skupiny SILVER A a SILVER B.

Snímek příslušníků výsadku ANTHROPOID pořízený v kterémsi z londýnských ateliérů 18. prosince 1941, tedy pouhých deset dní před jejich vysláním do operace (fotografie pochází z pozůstalosti Jana Kubiše).

Kromě sedmi parašutistů a osmičlenné osádky se na palubě letounu v noci z 28. na 29. prosince 1941 nacházel jako dispečer i štábní kapitán Jaroslav Šustr.

Krátce před odletem do akce sepsali 28. prosince 1941 v Londýně oba příslušníci výsadku ANTHROPOID své poslední vůle. Žádali v nich, aby bylo postaráno o jejich rodiny. Jan Kubiš tehdy nemohl tušit, že většina jeho blízkých bude nacisty zavražděna.

Znak 138. perutě RAF pro speciální úkoly s heslem „Za svobodu“ a mečem přesekávajícím katovskou oprátku.

Nadporučík Ronald C. Hockey v kabině svého Halifaxu, jenž do okupované vlasti dopravil skupinu ANTHROPOID. Za povšimnutí stojí heslo na letounu „Tentando Superabimus“ – „S odvahou překonáme všechny nesnáze“.

V pondělí 29. prosince 1941 ve 2.24 britského času seskočili Josef Gabčík s Janem Kubišem na poli nedaleko obce Nehvizdy východně od Prahy. V této kůlně provizorně ukryli operační materiál a vydali se na záchytné adresy do Rokycan a Plzně. Díky pomoci statečných vlastenců se jim podařilo překonat počáteční obtíže a zahájili přípravy k provedení atentátu.

Poslední stránka deníku Jana Kubiše s prorockými slovy: „Dnes nejsem si jistý dnem, neb jest na mně požadován zvláštní úkol. Úkol velice nebezpečný, ale nebojím se ho, jdu s chutí do práce a nezastaví mne ani to nejhorší.“

Tento formulář pro vydání nové pracovní knížky vyplnil Jan Kubiš v Plzni pod svým falešným jménem Otto Strnad již 30. prosince 1941, tedy pouhý den po seskoku.

Dalším z klíčových spolupracovníků Jana Kubiše a Josefa Gabčíka byl František Pecháček, zemský velitel sokolské odbojové organizace „Jindra“. Zavražděn byl v Mauthausenu 3. února 1944, jako vůbec poslední z početné skupiny spolupracovníků výsadku ANTHROPOID. Jeho manželka Emilie přišla o život na stejném místě 26. ledna 1943.

K hlavním spolupracovníkům parašutistů patřil učitel a předválečný starosta Krušnohorské sokolské župy Jan Zelenka-Hajský. Se svým synem Janem Milíčem je bezvýhradně podporoval v plánech na uskutečnění atentátu. Oba raději 17. června 1942 spáchali sebevraždu, než aby padli do rukou gestapa.

Jedním z hlavních pražských opěrných bodů parašutistů se stal byt rodiny Moravcových v Biskupcově ulici. Marie Moravcová při zásahu gestapa v noci ze 16. na 17. června 1942 spáchala sebevraždu. Její manžel Alois a syn Vlastimil, řečený Aťa (vlevo), byli zavražděni 24. října 1942 v Mauthausenu. Starší syn Miroslav padl jako letec 310. čs. stíhací perutě RAF 7. června 1944.

 

Mezi nejbližší spolupracovníky výsadku ANTHROPOID patřili i manželé Václav a Emanuela Khodlovi se synem Václavem a jeho snoubenkou Františkou Urbanovou. Celá rodina byla vyvražděna 24. října 1942 v Mauthausenu. Fanynka zemřela steskem o rok později.

Prostřednictvím své sestry Emanuely Khodlové se do pomoci výsadku ANTHROPOID zapojil i Jaroslav Smrž se svou manželkou Jarmilou. Oba byli zavražděni 24. října 1942 v Mauthausenu.

Do okruhu nejbližších spolupracovníků výsadku ANTHROPOID patřil i mlynář Břetislav Bauman z Horoušan s manželkou Emilií. Oba byli zavražděni 24. října 1942 v Mauthausenu.

 

an Zelenka-Hajský zapojil do pomoci parašutistům své blízké přátele, mezi kterými nechyběli ani manželé Antonie a Jaroslav Piskáčkovi. Společně se svým patnáctiletým synem Miroslavem byli 24. října 1942 zavražděni v Mauthausenu.

Provedení

Z možných míst útoku na Reinharda Heydricha nakonec Josef Gabčík a Jan Kubiš zvolili ostrou pravotočivou zatáčku mezi Kirchmayerovou třídou a ulicí V Holešovičkách, kudy protektor každý den projížděl cestou ze svého sídla v Panenských Břežanech na Pražský hrad. Na Heydrichův mercedes parašutisté zaútočili ve středu 27. května 1942 v 10.35 dopoledne. Gabčíkovi sice jeho samopal v rozhodujícím okamžiku selhal, ale Kubišova bomba zasáhla cíl a protektora vážně zranila (snímky dole zachycují explozí poškozený Heydrichův mercedes). 

Oficiální pohlednice s protektorovým portrétem se záhy staly součástí budování Heydrichova kultu, které naplno propuklo rok po atentátu. V Olomouci byl slavnostně otevřen „Stadion Reinharda Heydricha“ a pojmenováno po něm bylo i 19 českých ulic, náměstí a parků. Vydána byla dokonce poštovní známka s jeho posmrtnou maskou.

Josef Gabčík byl 27. května 1942 vyzbrojen samopalem Sten Gun Mk. II. Zbraň však kvůli vzpříčenému náboji selhala.

Fotografie z vyšetřovacího spisu gestapa zachycující místo atentátu i šipkami vyznačené únikové trasy Jana Kubiše a Josefa Gabčíka z místa útoku.

Civilní portréty rotmistrů Josefa Gabčíka a Jana Kubiše pořízené před jejich odletem z Londýna. Přibližně takto oba parašutisté vypadali v okamžiku útoku na Heydrichův mercedes.

Veškerý protektorátní tisk přinesl vzápětí zprávy o provedeném atentátu, vyhlášení stanného práva i mnohamiliónové odměně nabízené za informace vedoucí k dopadení útočníků.

Nedaleko místa atentátu byla nalezena aktovka Jana Kubiše s druhou bombou. Té vyšetřovatelé gestapa věnovali mimořádnou pozornost. Mimo

jiné zjistili, že byla vyrobena z britského protitankového granátu. Ve čtvrtek 4. června 1942 ráno Reinhard Heydrich zemřel. Z nemocnice na Bulovce byla jeho rakev o půlnoci z 6. na 7. června 1942 převezena na Pražský hrad.

V neděli 7. června 1942 ráno byla Heydrichova rakev vystavena na nádvoří před Matyášovou bránou. Vlastní smuteční akt, při kterém promluvil protektorův nástupce Kurt Daluege, začal v šest hodin večer.

Z Prahy byla protektorova rakev převezena vlakem do Berlína, kde se v úterý 9. června 1942 uskutečnila závěrečná část Heydrichova pompézního pohřbu.

Úkryt

V době krvavých represálií, které Němci rozpoutali bezprostředně po atentátu, nalezlo sedm parašutistů, kteří se tehdy zdržovali v Praze, útočiště v pravoslavném chrámu v Resslově ulici. Postupně se v něm shromáždili Josef Bublík, Josef Gabčík, Jan Hrubý, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc a Josef Valčík. V důsledku zrady parašutisty Karla Čurdy se však gestapo 17. června 1942 večer o jejich úkrytu dozvědělo. Nad ránem 18. června 1942 bylo okolí chrámu obklíčeno početnými jednotkami SS a gestapa. Poté, co se obléhatelé pokusili proniknout dovnitř, byli napadeni palbou vedenou z kůru, který bránili nadporučík Adolf Opálka, rotmistr Jan Kubiš a četař Josef Bublík. Rozhořel se tvrdý boj. Poslední náboj si parašutisté ponechali pro sebe. Jan Kubiš podlehl těžkým zraněním krátce po převozu do lazaretu SS.

 

Výsadek ANTHROPOID – rotmistři pěchoty Josef GABČÍK (1912-1942) a Jan KUBIŠ (1913-1942) na portrétních fotografiích pořízených na podzim 1941 v Londýně.

Chrám sv. Cyrila a Metodeje (za okupace sv. Karla Boromejského) v pražské Resslově ulici 18. června 1942. Nedlouho po posledním boji sedmi statečných.

 

Tím, kdo parašutistům zajistil bezpečný úkryt, byl jejich neohrožený spolupracovník ThDr. Vladimír Petřek. Zastřelen byl 5. září 1942 na kobyliské střelnici. V koncentračním táboře byli zavražděni i jeho rodiče a sourozenci Jaroslav, Milada a Miroslav.

 

Den po atentátu byla služebnám gestapa a SD rozeslána vyhláška s portrétem parašutisty Josefa Valčíka (ovšem s nesprávným křestním jménem i datem narození). Snímek gestapo pravděpodobně nalezlo u padlého štábního kapitána Václava Morávka.

Při boji s nepřátelskou přesilou použili Josef Gabčík a Jan Kubiš své pistole Colt Pocket Model 1903, ráže 38.

 

Po dobytí kůru se boj přesunul do krypty, kde se ukrývali podporučík Josef Valčík, rotmistr Josef Gabčík, rotný Jaroslav Švarc a četař Jan Hrubý. Němci si na pomoc přivolali i pražské hasiče, kteří vháněli do krypty okénkem z ulice vodu a dráždivý kouř.

 

Na nabídky obléhatelů ke kapitulaci čtveřice parašutistů odpověděla: „Nikdy! Češi se nevzdávají!“ V bezvýchodné situaci raději zvolili hrdinskou smrt a poslední náboj si ponechali pro sebe.

Chrámové okno rozbité palbou útočníků vedenou z okolních budov.

 

Příslušníci německé ochranné policie, SS a gestapa před chrámem v Resslově ulici bezprostředně po ukončení boje.

Titulní strana zpravy zvláštní vyšetřovací komise gestapa o posledním boji sedmi parašutistů 18. června 1942.

Padlí parašutisté byli z chrámu vyneseni na roh Resslovy a Václavské ulice, kde je identifikoval zrádce Karel Curda.

Boj skončil .. Rozstřílené ventilační okénko vedoucí do podzemní krypty a hadice, kterými do ní obléhatelé vháněli tisíce litrů vody, když se pokoušeli její obránce vytopit.

Pomsta

Bezprostředně po atentátu na Reinharda Heydricha začalo období krvavé hrůzovlády, jakou český národ ve svých novodobých dějinách dosud nepoznal. Již 27. května 1942 byl vyhlášen civilní výjimečný stav a v deseti městech (Praha, Brno, Kladno, Plzeň, Klatovy, České Budějovice, Tábor, Pardubice, Kolín, Mladá Boleslav) byla zřízena popraviště. Zároveň svou činnost obnovily stanné soudy, které v následujících pěti týdnech poslaly na smrt 1 412 osob, z toho 1 181 mužů a 231 žen (v tomto počtu však není zahrnuto 173 lidických mužů zavražděných 10. června 1942, kterými se pražský stanný soud vůbec nezabýval).

Těla 173 lidických mužů zastřelených 10. června 1942 v zahradě Horákova statku. Hromadnou vraždu provedla jednotka německé ochranné policie z Halle nad Sálou – Heydrichova rodiště.

Nejkrvavějším zločinem spáchaným německými nacisty v době tzv. heydrichiády, bylo 10. června 1942 vyhlazení obce Lidice, které si vyžádalo životy 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. Starobylá česká ves byla vypálena, domy srovnány se zemí a jméno obce vymazáno (pohled na vypálené Lidice s kostelem sv. Martina).

Vedle Lidic se další obětí nacistů stala osada Ležáky na Chrudimsku, jejíž obyvatelé pomáhali výsadku SILVER A. Ve středu 24. června 1942 byla obklíčena, dospělí obyvatelé zastřeleni v Pardubicích a 11 ze 13 dětí zavražděno v Chelmnu nad Nerrem. Tragédii přežily jen sestry Šťulíkovy, nalezené po válce v Německu.

 

Systematicky naplánované a chladně provedené vyhlazení Lidic otřáslo celým civilizovaným světem. Tento působivý plakát vytvořil v roce 1942 pro americký Úřad pro válečné informace Ben Shahn.

Trojice mužů, kteří organizovali jak vyšetřování atentátu, tak i následné krvavé represálie (zleva): německý státní tajemník K. H. Frank, velitel bezpečnostní policie a SD v protektorátu Horst Böhme a šéf pražské řídící úřadovny gestapa Hans Ulrich Geschke.

V reakci na uskutečněný atentát byly stovky českých vlastenců vražděny i v koncentračních táborech, káznicích a věznicích mimo území protektorátu. Jedním z míst krvavé pomsty se stala i sekyrárna ve věznici v Berline-Plotzensee.

Strážní věž koncentračního tábora Mauthausen a pohled na místní „bunkr“, v němž bylo ve dnech 24. října 1942 a 26. ledna 1943 zavražděno 294 vlastenců a rodinných příslušníků parašutistů. Mezi nimi i 14 nejbližších Jana Kubiše.

Ve čtvrtek 3. září 1942 se v Praze uskutečnil proces s představiteli pravoslavné církve, kteří se podíleli na ukrývání parašutistů (zleva) Janem Sonnevendem, Václavem Čiklem, Vladimírem Petřkem a biskupem Gorazdem (Matějem Pavlíkem). Rozsudek byl připraven předem. Václav Čikl, biskup Gorazd a Jan Sonnevend byli v Kobylisích zastřeleni 4. září 1942, Vladimír Petřek o den později …

Odkaz

Společná fotografie rotmistrů Jana Kubiše a Josefa Gabčíka pořízená 13. října 1941 na střeše budovy Porchester Gate, v níž sídlilo velitelství čs. vojenské zpravodajské služby a Československý válečný kříž 1939, jímž byli oba posmrtně vyznamenáni.

Úspěšný atentát na Reinharda Heydricha, který se právem řadí mezi nejvýznamnější odbojové akce v celé nacisty okupované Evropě a následné krvavé represálie, vedly nejprve Velkou Británii a vzápětí i Francii k oduznání ostudné mnichovské dohody z podzimu 1938 (na spodní fotografii signuje ministr zahraničních věcí Jan Masaryk v přítomnosti generála Charlese de Gaulla prohlášení Francouzského národního výboru o její neplatnosti). Díky tomu mohla být Československá republika po 2. světové válce obnovena v předmnichovských hranicích. Oběti přinesené Josefem Gabčíkem, Janem Kubišem a jejich spolupracovníky z řad domácího odboje, tak nebyly zbytečné.

V úterý 28. října 1947 byla na chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze odhalena působivá pamětní deska padlým parašutistům a jejich popraveným pomocníkům z řad pravoslavné církve. Vytvořil ji sochař František Bělský, sám příslušník čs. zahraniční armády.

Defilé Resslovou ulicí se toho dne zúčastnily desítky čs. parašutistů. Mezi nimi i velitelé nejúspěšnějších výsadků z let okupace. Po únoru 1948 skončila většina z nich buď ve věznicích totalitního režimu, anebo v exilu. Major Jaromír Nechanský (na snímku první zleva) byl v červnu 1950 komunisty dokonce popraven.

Na dlouhá desetiletí komunistické diktatury zmizeli čs. parašutisté ze Západu z dějin Československa. Výjimku představovalo

krátké období Pražského jara v roce 1968, kdy se oba příslušníci výsadku ANTHROPOID dočkali zaslouženého ocenění. Na snímku

přebírá František Kubiš 18. června 1968 z rukou prezidenta republiky Ludvíka Svobody Řád bílého lva Za vítězství l. třídy, jenž byl toho dne posmrtně udělen jeho bratru Janovi.

Zásadní změna přišla teprve po listopadu 1989, kdy byla delegace válečných parašutistů ze Západu přijata prezidentem republiky Václavem Havlem. Následovaly výstavy, vydání knih, pamětních známek i mincí. V květnu 2009 byl odhalen důstojný pomník operaci ANTHROPOID a v roce 2012 spatřila světlo světa zlatá pamětní medaile akademického sochaře Michala Vitanovského.

V roce 2017 se 18. červen, tedy den posledního boje příslušníků výsadku ANTHROPOID a jejich pěti druhů, stal památným dnem České republiky a je připomínán jako „Den hrdinů druhého odboje“. A to je moc dobře. Říká se totiž, že ti, kdo položí život za vlast, nezasluhují smrt, ale nesmrtelnost. A v případě Josefa Gabčíka, Jana Kubiše a jejich spolupracovníků to platí bezezbytku.