LIDIČTÍ MUŽI V BOJI ZA SVOBODU
Pod pojmem „lidický muž“ si většina z nás představí zejména lidické mučedníky, kteří byli nacisty povražděni v červnu 1942. Jen hrstka zasvěcených však tuší, že jak v letech první, tak i druhé světové války bojovalo za samostatnost a osvobození naší vlasti několik mužů z Lidic.
Již během té první vstoupilo hned šest z nich do řad čs. legií a bojovalo za naše osvobození a nezávislost. Lidičtí muži nezaváhali ani za druhé světové války. Josef Horák a Josef Stříbrný se do boje proti nenáviděnému nacismu zapojili jako příslušníci britského královského letectva a rodák z Lidic, Karel Radvanovský, konal službu v čs. vojenské jednotce na Středním východě a v Africe.
.
V krvavých bojích s mnohonásobnou nepřátelskou přesilou ovládly legionářské pluky celou sibiřskou magistrálu a zabránily tak přesunu německých a rakousko-uherských válečných zajatců z Ruska na západní frontu.
Československý obrněný vlak „Orlík“ při hlídkové činnosti na sibiřské magistrále. Jeho velitel, kapitán Václav Šára, bude již jako brigádní generál popraven nacisty 1. 10. 1941 v jízdárně ruzyňských kasáren v Praze.
Obrněný vlak „Orlík“
Čeští vojáci bojovali v řadách rakousko-uherské armády na západě i na východě. Jakými byli vojáky? Jak se vytvářely Československé legie, které se postavily proti císařským armádám? Došlo ke střetům, kdy bojovali Češi proti Čechům?
Osobní karta legionáře Josefa Šebka z Lidic, příslušníka 1. roty 7. čs. střeleckého pluku „Tatranského“.
Typický zimní oděv československých legionářů.
Čechoslováci nemuseli na Sibiři vzdorovat zdaleka jen krutému nepříteli. Své si vytrpěli i díky tamním extrémním klimatickým podmínkám, jak o tom svědčí fotografie dvojice čs. strážných při službě ve 40stupňovém mrazu.
Josef Šroubek (1894-1942) hospodařil v Lidicích na statku čp. 3. V letech první světové války byl v Rusku příslušníkem 1. čs. jízdního pluku
„Jana Jiskry z Brandýsa“.
I on padne 10. 6. 1942 pod výstřely popravčí čety. Válku nepřežije ani jeho manželka Marie zavražděná v Ravensbrücku, ani děti Maruška a Josef zplynované v Chelmnu.
Toužebný návrat domů se proměnil v krvavou pouť kolem světa.
Tisíce našich legionářů se návratu do svobodné vlasti nedožili. Padli daleko od domova a jejich ostatky spočinuly v cizí zemi. Část z nich nalezla místo svého posledního odpočinku ve Vladivostoku. I v Lidicích postavili pomník svým padlým. Nápis na něm okolo jdoucím hlásal: „Těm, kteří zajistili vám štěstí svým životem za svobodu vlasti obětovaným“.
Přístav ve Vladivostoku.
„Těm, kteří zajistili vám štěstí svým životem za svobodu vlasti obětovaným“.
Po letech bojů a strádání v Rusku opustily čs. legie konečně Vladivostok. Jejich utrpení a vysoké oběti však nebyly marné. Právě díky legionářům a jejich vojenským úspěchům totiž spojenecké velmoci přiznaly Čechoslovákům právo na nezávislý stát.
Na jihu Evropy
Užší výbor Československého dobrovolnického sboru v Padule.
Vedle Ruska a Francie vznikly čs. dobrovolnické jednotky i na území Itálie, kde jimi prošlo na 20 000 vlastenců. Mezi nimi i Antonín Spal z Lidic. Na snímku je zachycen užší výbor Československého dobrovolnického sboru v Padule. Uprostřed sedí jeho zakladatel střelec Jan Čapek, jenž byl, stejně jako lidický Antonín Spal, příslušníkem 33. čs. střeleckého pluku.
Lidický hutník Antonín Spal (1898-1942) přeběhl na frontě k Italům a zde vstoupil do čs. legií. Zařazen byl k 33. čs. střeleckému pluku, s nímž se zúčastnil bojů u Santa Dona di Piave a na Doss Alto.
I on bude mezi 173 lidickými muži popravenými 10. 6. 1942. Válku přežije pouze jeho manželka Anna. Třináctiletý syn Miloslav bude spolu s dalšími 81 lidickými dětmi zavražděn v Chelmnu.
Českoslovenští legionáři na pozorovatelně nad údolím Adiže u Roveretta.
Příslušníci čs. legií po stažení do druhé linie na Monte Baldo.
Zejména na italské frontě čs. legionářům hrozila v případě zajetí smrt. Jako údajní vlastizrádci (z pohledu Rakušanů) byli bez milosti popravováni. Na snímku je trojice Čechoslováků oběšená v Piavonu u Oderza 16. 6. 1918.
V Itálii umírali naši legionáři v zákopech i na popravištích.
V pondělí 28. října 1918 vznikla Československá republika. Mimořádnou událostí se pro všechny obyvatele hlavního města stal příjezd nové hlavy státu, prezidenta T. G. Masaryka, který do Prahy dorazil 21. 12. 1918. Jeho automobil během cesty ulicemi města doprovázeli legionáři, sokolové i příslušníci domácího vojska.
Praha 21.12.1918
Zajištění hranic nové republiky leželo sice v prvních týdnech její existence na domácím vojsku, avšak již brzy se do něj zapojili i legionáři z Francie a Itálie.
Nejrozsáhlejší bojové akce se v letech 1918-1919 odehrály na Slovensku. Zúčastnili se jich pochopitelně i příslušníci 33. čs. střeleckého pluku italských legií, tedy i lidický Antonín Spal.
Na snímku příslušníci pluku v roce 1919 v Bratislavě.
Třebaže výstřely Velké války utichly, o Československo bylo zapotřebí ještě svést poslední zápas.